KOLOVÍKEND 2019

Máme už za sebou 5 ročník kolovíkendu, to nám to ale letí. Byli jsme opět pro nás už v domácím prostředí na horské chatě Hubert, kde je o nás vždy skvěle postaráno, od ubytování po domácí stravu.

V Hubertovi jsme byli už po čtvrté a protože se tradice nemají měnit, tak jsme měli i naplánované výlety na sobotu a neděli. No ono vlastně moc možností není. Sobotní trasa je vlastně Jizerské hory tam a zpět. Celková trasa byla opět přes 50 km s několikaset metrovým stoupáním a klesáním. Vyrazili jsme v půl desáté a za chvilku jsme byli na Bedřichovské přehradě. Nějak to každým rokem jedeme rychleji a rychleji a z doby, kdy jsme děti tlačili do kopce se stává, že ty starší už na nás na kopci čekají. Asi přijde doba, kdy budou tlačit oni nás. 🙂 Z přehrady jsme se vydali na Čihadla, Bufet (tentokrát jsme si čerta nedali, neb bylo zavřeno) na Snědavu. Cestou se nám ztratila Ivana s Markem, kteří špatně odbočili. No podle mne se jim už nechtělo zpátky na Bufet do 3 kilometrového kopce a raději jeli pořád dolů. Dle jejich vyprávění to bylo prima, najeli stejně kilometrů, svezli se vlakem a navíc jeli jenom z kopce 🙂 Zbytek výpravy si dal prima oběd a vyrazil na Jizerku. Na nebi i podle radaru se blížil déšť, nedbaje nato jsme vyrazili zpět, prostě jsme chtěli zažít cyklistiku i s té druhé strany. Po výjezdu na Bufet začalo mohutně pršet a tak vše až na kůži bylo za chvilku mokré. Naštěstí děti nebyli žádné bábobky a statečně dojeli až na chatu. Tam už zase začalo svítit sluníčko, takže děti mohli vyběhnout ven.

Večer jsme fandili v hokeji proti Kanadě, bohužel to našim nepomohlo.

V neděli jsme měli před sebou výlet na kolem Josefodolské přehrady se zastávkou u potůčku. Letos se podařilo vykoupat Filipovi M., asi to byla nováčkovská daň. Jsem zvědavý, kdo tam zahučí příští rok.

Po brodění v potoce jsme vyrazili na přehradu, udělali skupinové foto a čekal nás poslední výstup k rozhledně Královka. Nejtvrdší jádro si dalo těžší cestu, což se stalo osudným Tomášovi, který těsně před cílem přetrhl řetěz. Tomu říkám záběr.

Na Královce jsme si dali oběd, děti si zahráli na hřišti. Pak jsme sjeli z kopce dolů, zabalili, nastartovali naše šemíky a valili směr Praha.

 

Celý víkend byl opět prima a těšíme se opět na příští rok.